Přejeme vám šťastný Purim!

Purim je nejveselejší židovský svátek, který je, podobně jako křesťanský masopust, příležitostí jednou za čas obrátit věci vzhůru nohama, popustit uzdu své nespořádanosti a užít si chvíle nespoutaného veselí.

Pro děti je Purim především synonymem maškarád, které se prvně ujaly v prostředí italských Židů v 15. století vlivem křesťanských masopustních karnevalů. Za soumraku se tančí v pestrých maskách všeho druhu a konají se divadelní hry - tzv. purimšpíly.

Purim patří mezi historické svátky a jeho původ sahá až hluboko do 6. století před naším letopočtem a do biblické knihy Ester. Podle starozákonního příběhu je připomínkou záchrany Židů ze smrtelného nebezpečí, které odvrátili díky perské královně židovského původu Ester.

Židovskou dívku Ester si vybral perský král Achašveróš za svou manželku místo neposlušné královny Vašti, a jejího bratrance Mordochaje. Mordochaj odhalil spiknutí velmožů proti králi a zachránil mu tím život, na jeho zásluhu se nicméně zapomnělo.

Když král jmenoval svým zástupcem Hamana, jenž byl podle Bible potomkem amáleckého krále Agaga, dávného nepřítele Židů, Mordochaj se Hamanovi odmítl poklonit s odůvodněním, že Židé mají dovoleno klanět se jedině Bohu. Haman proto k Mordochajovi pojal nenávist a rozhodl se zničit nejen jeho, ale celý židovský národ s ním. Obelhal krále a dosáhl, že byly rozeslány dopisy do všech koutů říše, "aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny Židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce - to je měsíc adar. Datum genocidy bylo stanoveno vrháním losů - odtud pochází i název svátku (pur v hebrejštině značí "los", slovo bylo převzato z akkadštiny).

Když se Haman snaží přemluvit krále, aby dal Židy vyhubit, argumentuje náboženskou odlišností a údajnou sociální neužitečností Židů: "Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí." Naprosto stejných argumentů bylo běžně užíváno i ve středověku (samozřejmě se k nim připojovaly protižidovské předsudky specifické pro křesťanství: obvinění z bohovraždy a tvrdošíjného odmítání křesťanství). Není proto divu, že Židé vždycky vnímali obsah knihy Ester jako nanejvýše aktuální.

Jen hrdinským zásahem královny Ester byli Židé zachráněni - ta riskovala svůj život a bez dovolení přistoupila ke králi a přimluvila se u něj za osud svůj a svého národa. Když král prohlédl Hamanovy nenávistné úmysly, nechal jej pověsit a vydal dekret, díky němuž mohli Židé vystoupit se zbraní v ruce na svou obranu, "aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli". Mordochaj (nyní králův nový zástupce) a Ester pak nařídili, aby Židé ve všech zemích každoročně slavili ony dny jako připomínku velikého vítězství.

Zvyky a tradice svátku Purim

Název svátku purim připomíná Hamanovo metání losu, jímž chtěl určit vhodný den pro zamýšlený masakr. Výraz je akkadského původu a znamená kostky.

Svátku předchází tzv. Esteřin půst, jako připomínka třídenního půstu, který vyhlásila královna Ester před tím, než se vydala ke králi Achašverošovi ve snaze odvrátit od Židů nebezpečí. Drží se 13. adaru (pokud připadne na šabat, přesouvá se na čtvrtek).

Ústředním rituálem svátku Purim je ranní a večerní čtení svitku knihy Ester v synagoze. Toto předčítání svitku má daný rituál. Předčitatel rozvine nejprve celý svitek a postupně ho skládá v souladu s doslovným porozuměním výrazu dopis o purimu. Čtení probíhá v bujaré atmosféře: kdykoliv se ozve jméno proradného Hamana, ozývají se hlasité projevy nevole. Nikdo při zmínce Hamanova jména nezapomene zadupat nohama, přičemž je Hamanovo jméno napsáno na podrážkách bot), zasyčet a nebo zabouchat rukou do stolu, děti pak točí klapačkami a řehtačkami - aby "vymazali" hříšníkovo jméno. V minulosti dokonce mezi purimové zvyky patřilo i pálení Hamanovy figuríny; později se od toho upustilo, protože jej křesťané v období postu a Velikonoc často chybně vnímali jako protikřesťanskou provokaci. Naproti tomu Mordochajovo jméno provází radostný aplaus a pískot.

Mezi důležitá přikázání vztahující se k Purimu patří tzv. mišloach manot. Židé darují svým přátelům porce jídla, posílají si pamlsky a obdarovávají chudé a potřebné (v některých obcích bylo zvykem obdarovávat o purimu i nežidy) a pořádají domácí sváteční hostiny. Tak sdílejí radost ze záchrany před bezprostřední zkázou. Každý Žid by měl alespoň jednou v tento den obdarovat potřebné. Děti dostávají peněžní dárky.

Typickým purimovým jídlem jsou chutné trojúhelníkové koláčky zvané "Hamanovy uši" (Hamanntaschen, v jidiš: homentašn), které odkazují na zloducha Hamana, který chtěl vyhubit všechny Židy v perském království. Mezi tradiční jídla patří také solený hrách a fazole.

Pro oslavy svátku Purim platí výjimka z přísného biblického zákazu odívání se do šatů opačného pohlaví. Podle talmudských učenců je pozitivní micvou (náboženským příkazem) opít se tak, že oslavující nepoznají rozdíl mezi spravedlivým Mordechajem a hříšným Hamanem. Jeden talmudický výrok uvádí, že během purimové hostiny by se měl Žid opít tak, aby nedokázal rozlišit zvolání "prokletý Haman" a "požehnaný Mordochaj" a nerozeznával mezi levou a pravou stranou.

Purim je stručně řečeno svátkem nespoutaného a upřímného veselí, svátkem posilujícím naději ve vítězství slabých a bezúhonných nad úklady mocných a pyšných.

Pod veselím se však skrývá všední realita antisemitismu, neboť Haman byl jedním z dlouhé řady vůdců lůzy, kteří se stali předchůdci Hitlera. Odtud neustálá aktuálnost tohoto svátku symbolizujícího vítězství dobra nad zlobou a lidskostí nad zaslepeností a rasismem.

napsal Marek Lauermann, ředitel NfDL