Připomínka výročí narození fotografa Oty Reinera
Připomínka výročí fotografa Oty Reinera (7. března 1913 - 20. srpna 1942)
Dnes si připomínáme 108. výročí narození skvělého fotografa, publicisty a divadelníka Oty Reinera. Přestože ve 30. letech patřil k hlavním představitelům kutnohorského kulturního života a pojilo ho dlouholeté přátelství s Jiřím Ortenem, dnes je jeho jméno v širší veřejnosti stále trochu zapomenuto.
Jeho umělecké sklony byly předurčeny už tím, že se narodil do židovské podnikatelské rodiny, která se velmi aktivně účastnila společenského života. Jeho maminka Klára byla dlouholetou předsedkyní Dobročinného spolku židovských dam a tatínek Hugo patřil k propagátorům rozhlasového vysílání. Radiopřijímače firmy Reiner byly ve své době pojmem a není bez zajímavosti, že licenci na jejich výrobu získala firma Reiner dříve, než například dnes světoznámá značka Philips. Později se firma Reiner přeorientovala na výrobu fotografických materiálů a například v oblasti výroby fotodesek na snímky pro leteckou dokumentaci dosáhla takového věhlasu, že firmy jako Agfa nebo Polaroid je odbíraly od Reinerů a následně je balily do svých krabiček a prodávaly pod svou značkou.
Hlavní Reinerovou láskou bylo divadlo. Hrál a dokonce i zpíval v místním divadelním spolku. Pro kutnohorské ochotníky sám napsal několik her a operet, které se vyznačovaly originální poetikou a vtipem. Za všechny si zaslouží připomenout opereta Láska na strunách - v ní ústřední dvojici soků v lásce ztvárňují tenista a houslista, coby prototypy realistického a romantického hrdiny. Jeden byl komediální a druhý lyrický milovník. Přestože se jednalo o svěží a nenáročný text, Ota Reiner jím chtěl vyjádřit i to, jak si váží všedních hodnot a jaký má vztah k lidem a společnosti, jejíž vývoj a vztahy tu sledoval. Hra se na repertoáru udržela několik sezón a několikrát se hrála i na zájezdech - třeba v Českých Budějovicích, Českém Brodě, Písku a dalších městech.
Takto na Otu Reinera vzpomíná Ilja Bojanovský, bývalý rektor AMU:
"Ota Reiner byl talentovaný fotograf. Miloval aparát Kontaks na kinofilm, to byla jeho oblíbená značka. Já začal fotit na 6x6 se zrcadlovkou, ale on měl Kontaks, jeden z nejdražších aparátů, který se dal tehdy pořídit. Jeho fotografie dobře znám, protože mě často brával s sebou. Zvlášť později, za protektorátu, nechtěl chodit sám, protože na něj jako na Žida lidé často divně koukali. Nesčetněkrát jsme fotili třeba u svaté Barbory, takže máme několik úplně stejných záběrů, lišících se jen dekorativem nebo oblohou. Hodně jsme spolu mluvili o kompozici obrazu, o způsobu osvětlování, portrétech a hlavně o divadelní fotografii. Ota řadu fotografií z ochotnického divadla využíval pro reklamní účely firmy René, někdy dokonce použil i moje fotky a já za to dostal nějakou tu korunu. Byl také duší Klubu kutnohorských fotoamatérů, spolku čítajícího asi 200 členů (na Kutnou Horu poměrně dost). Jeho zásluhou vycházel časopis Kutnohorský fotoamatér, který vydával vlastním tiskem i nákladem společně s panem Bedřichem Bervidem."
První číslo "Kutnohorského fotoamatéra", vyšlo 1. července 1936. K rozhodnutí vydávat svůj list dospěl Klub fotografů amatéru v Kutné Hoře na své výborové schůzi 10. června 1936 a oznámení o vydávání listu bylo podáno 22. června 1936. List byl původně zamýšlený jako měsíčník a měl vycházet o nákladu 100 kusů. Časopis nakonec vycházel zhruba jednou za dva měsíce, byl rozmnožován cyklostylem a jeho primární funkcí bylo propojit členstvo klubu s výborem a klubovním životem. Ota Reiner byl " nejen odpovědným redaktorem, ale i tiskařem, korektorem, lepičem a expedientem i redakčním koštětem." List byl malého sešitového formátu (zhruba A5) a jedno číslo obsahovalo obvykle 12 stran. Časopis byl určen zejména pro členy klubu, kterým byl zasílán zdarma. Referoval o výstavách, soutěžích, kurzech a valných hromadách a informoval členy klubu o organizačních záležitostech. Objevovaly se v něm i kratší referáty týkající se fotografické techniky, či inzeráty ke koupi a prodeji fotografického vybavení. Četná byla i reklama na předměty a firmy, které s fotografováním nesouvisely (jako například různé pochutiny, restaurace, či banky). Pravidelně se v listu objevovala rubrika Kyselá fixáž, která obsahovala anekdoty, humorné básně a příběhy. "Kutnohorský fotoamatér" také přinášel četné obrazové přílohy (fotografie členů, či kreslené anekdoty) a všímal si též, co se píše v celorepublikovém listu "Fotografický obzor". Přestože byl časopis členům klubu rozesílán zdarma, vydavatelé byly spokojeni s finanční stránkou listu. Díky inzerci si na své vydávání list vydělal, aniž by zatížil klubovou pokladnu. Na podzim roku 1938 chystala redakce "Kutnohorského fotoamatéra" zvláštní vydání u příležitosti X. výstavy klubu, avšak vzhledem k "mimořádným poměrům", které vyvstaly kvůli podpisu Mnichovské dohody, se předsednictvo klubu rozhodlo přesunout výstavu na jaro 1939. Rok 1939 přinesl v organizaci a formátu časopisu několik změn. Hned od počátku roku 1939 se na deskách časopisu objevuje kvalitně tištěná inserce (dříve byla inzerce pouze na stroji a kopírovaná přes cyklostyl). K další změně pak došlo koncem října 1939, kdy Klub fotografů amatéru v Kutné Hoře oznamuje, že časopis bude vycházet nadále v nepravidelných lhůtách. Došlo také ke změně odpovědného redaktora, jelikož Ota Reiner se vzhledem ke svému židovskému původu již nemohl účastnit společenského života a zastupovat veřejné funkce.
V té době už byl stejně jako ostatní židovští spoluobčané předmětem systematické šikany a ostrakizování. A atmosféru té doby s děsivou autenticitou opět vyjadřuje Ilja Bojanovský: "Bohužel nejvíc se mi vrací vzpomínky na protektorát, na to, jak najednou musel chodit s židovskou hvězdou na kabátě. Řada lidí mu tehdy dávala najevo svou povýšenost. Dříve to pro ně byl pan továrník, teď si říkali, však mu to patří. Naše rodina si ho ale vážit nepřestala. Říkal, že je šťastný, když může jít někam mezi lidi. S hvězdou ale raději nikam nechodil. Jen proto, že my jsme bydleli na Riegrově třídě proti bývalému cukrovaru, k nám často zašel, hvězdu si ale vždy zakrýval aktovkou. Bydlel tehdy sám s maminkou, která tu zlou dobu dost těžce snášela. Vždycky, když jsem k nim zašel, byla ráda, že může s někým promluvit. Pamatuji se, jak vždycky plakala a lidé před ní zavírali dveře."
Přesto se Otu Reinerovi podařilo i v tísnivých podmínkách vytvořit jedno pozoruhodné dílo a sice jedinečnou básnickou sbírku Citový průvodce po Kutné Hoře. Nejedná se totiž o klasickou básnickou sbírku a pozoruhodná je už způsobem svého vzniku. Jak už bylo zmíněno, tak Ota neúnavně do poslední chvíle fotografoval své neustále se proměňující, ale zároveň ve své historii zvláštním způsobem uzavřené město. Jednou u něho Orten fotky viděl, vybral a seřadil je a přidal k nim své už hotové básně, v jednom případě přiřadil báseň Ivana Blatného, a zbytek se chystal dopsat. Bohužel Jiří Orten tragicky zahyne dříve, než práci dokončí. Ota se rozhodne památku přítele uctít tak, že básně pečlivě přepíše, přidá k nim fotografie a takto vytvořených několik kusů, ve své podstatě bibliofilsky vydané knihy, kterou nazve Citový průvodce, pošle asi pěti přátelům. U jednoho z nich pak rukopis knihy přežil válku a sloužil na začátku 90. let jako podklad pro první skutečné vydání poslední a vlastně jediné společné knihy Oty Reinera a Jiřího Ortena.
Ota Reiner byl společně s maminkou Klárou a ostatními kutnohorskými Židy v červnu 1942 deportován z Kutné Hory do koncentračního tábora Terezín a odtud do pracovního tábora Trawniki. Zemřel 20. srpna v Majdanku.
Vlivem historických událostí a s nimi spojených náhod se z Jiřího Ortena stal ikonický básník mladé generace, nicméně Ota Reiner upadl v zapomnění. Proto jsme se ho rozhodli dnes připomenout a uctít jeho památku.
napsal Marek Lauermann