Čáslavská synagoga se nově otevírá veřejnosti a společně s ní ožívají zapomenuté příběhy Židů

Rozhovor s Markem Lauermannem, jedním ze zakladatelů Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové o Synagoze v Čáslavi.

Marek Lauermann, PhD.

pedagog, vědec, spisovatel, autor několika knih zabývajících se historii Židů v regionu, rodák z Kutné Hory. Spoluzakladatel Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové a iniciátor znovuoživení Synagogy v Čáslavi.

Nejprve mi dovolte trochu osobní otázku. Sedíme tady v synagoze a vidím, že nemáte na hlavě jarmulku. Jak je to možné?

My jsme v synagoze, která je ovšem momentálně bez svitků Tóry a neslouží svému náboženskému účelu. Ale synagoga je stejně jako místo pro modlitbu, místem pro setkávání, a právě proto jsme se ji rozhodli letos pravidelně otevřít veřejnosti.

Tím se dostáváme k hlavnímu důvodu našeho setkání, a sice otevření Synagogy v Čáslavi pro veřejnost. Proč jste se k tomu odhodlal, co vás k tomu vedlo?

Tak ten jeden důvod je zřejmý. Čáslavská synagoga je nádherná stavba, která je v mnoha ohledech jedinečná, což pochopí každý, kdo vstoupí dovnitř a uvidí její krásnou interiérovou výzdobu. Navíc je jednou ze dvou dodnes zachovaných synagogálních staveb architekta Wihlema Stiassnyho. Tou druhou je nádherná Jubilejní synagoga v Praze v Jeruzalémské ulici. Ostatní byly zničeny, zbourány či přestavěny v turbulentních dějinách 20. století. Ostatně i na Synagoze v Čáslavi by bylo možné ilustrovat moderní dějiny židovského národa.

A ten druhý důvod?

Ten je osobní. Pocházím z židovské rodiny, která tady v regionu žije více než 150 let. Vlastně sem přišla poté, co bylo Židům umožněno stěhovat se do měst, která jim byla do té doby zapovězena. To je právě případ Kutné Hory, kde jsem se narodil, ale i Čáslavi. Pro mě bylo prakticky od útlého mládí velmi důležité poznat historii svojí rodiny, o které se toho doma moc nenamluvilo, i když tatínek, po kterém jsme svoje židovství zdědil, nás s bratrem vždycky velmi proizraelsky orientoval - to nebylo v době normalizace, kdy jsem vyrůstal, politicky úplně "košer". Začal jsem se tématu dějin Židů více věnovat a celkem do hloubky ho studovat. Bylo (a stále trochu je) to téma, které má mnoho temných míst. A tak jsem se je rozhodl zaplnit - psal jsem knihy, realizoval projekty o zajímavých osobnostech, staral se o instalaci památníků obětem holocaustu. A neustále objevoval nová a nová témata, která jsou skryta pod povrchem toho, co by se dalo nazvat dějiny Židů na Kutnohorsku.

Zmínil jste, že píšete knihy. Můžete nějakou představit?

Rozhodně nejsem spisovatel, jak jsem se o sobě nedávno někde dočetl. Chtěl jsem být, ale neumím si vymyslet příběh, který by měl zajímavou zápletku. A tak jsem začal psát literaturu faktu. A v ní jsem jen v případě Židů na Kutnohorsku objevil několik mírně řečeno úžasných a neuvěřitelných příběhu osobností, které se minimálně ve své době dokázaly prosadit a udělaly mnoho skvělých věcí, ale postupem času se na ně zapomnělo. Na tom zapomenutí se velkou měrou podepsalo Šoa, což je hebrejské označení pro to, čemu většinou říkáme holocaust. Mnoho z těch osobností bylo během Šoa zavražděno. Jiní museli opustit Československo z politických důvodů po válce. Nicméně ti lidé tady žili a my bychom si je měli připomínat - nikoli jenom proto, že to byli Židé, ale protože to byli skvělí lidé. Jen tak pro zajímavost, věděla jste, že tvůrcem moderního fotbalu byl Hugo Meisl z Malešova? Nebo že pořádné pivo začal v Jižní Americe vařit Karel Roubíček? Znáte jméno Ivo Engländera, jednoho z nejmladších letců RAF během 2. světové války? A právě osudy těchto osobností jsme popsal ve svých knížkách, které tady vidíte - Dějiny Židů v Kutné Hoře, Zapomenutí sousedé - Dějiny Židů v Čáslavi a Uhlířských Janovicích, Rozetřít věčnost na barvy - Obrázky ze života Židů na Kutnohorsku. Ale kniha, ke kterém mám nejhlubší vztah jsou vzpomínky dr. Dagmar Lieblové, které jsme napsali na základě našich rozhovorů a vydali pod názvem Přepsali se, tak jsem tady. Příběh Dagmar Lieblové. Ta knížka vyšla s poměrně velkým ohlasem již ve třech světových jazycích. A my jsme rádi, že Nadační fond, který má za cíl dokončení rekonstrukce čáslavské synagogy nese právě její jméno.

Co vás přivedlo do Čáslavi?

Jak jsem zmínil, psal jsem knihy a stavěl památníky obětem holocaustu. Snažil jsme se o veřejnou připomínku Židů v místech, kde po mnoha desetiletí a staletí žili, ale veřejnost jakoby nevnímala jejich stopy. Jakoby s holocaustem přišla jakási tlustá čára, před níž moc nechodíme. Ale postupně jsme si s kolegy uvědomili - tady je třeba zdůraznit, že veškeré aktivity, které dělám, bych nemohl tak dobře dělat bez týmu úžasných spolupracovníků - že tady chybí nějaké centrum připomínky Židů, kde by se mohli lidé nejen dozvědět informace o historii, ale kde by se mohli setkávat s židovskou kulturou, tradicemi a vlastně se i setkávat s dalšími lidmi, které to téma zajímá. A protože v Čáslavi se nachází jediná zachovaná synagoga na Kutnohorsku, která by byla v majetku Židovské obce Praha (která je právním nástupcem židovských obcí v regionu), tak volba, kam směřovat svoji pozornost, byla celkem jasná.

Co se vám v Synagoze v Čáslavi podařilo a co plánujete udělat?

Jak vidíte kolem sebe, tak čáslavská synagoga je už několik let v rekonstrukci. Ty práce započaly hned, co byla synagoga v roce 1994 vrácena Židovské obci Praha. Předtím tady byla od roku 1970 městská galerie a ještě předtím sklad. V době, kdy byla synagoga vrácena, tady mnoho neodkazovalo k tomu, jaký měla tahle budova původní účel. Šlo to vlastně poznat pouze ze dvou pamětních desek ve vestibulu. A tak se započalo s navracením původních prvků - do impozantního maurského oblouku v průčelí se vrátila rozeta s Davidovou hvězdou, byla obnovena původní florální výmalba kazetového stropu a ochozu a zejména pak byla vytvořena nádherná výmalba v prostoru Áron Ha Kodeš (lidově můžeme říci oltáře). Byla provedena hydroizolace budovy, byla položena nová střešní krytina, na střechu se vrátily kamenné desky Desatera a rohové věžičky ve tvaru granátového jablka. A v tomto stavu byla budova jakoby zakonzervována, takže jí nehrozí žádná zkáza, ale její stav neumožňoval širší využití. A proto jsme se rozhodli to změnit.V letošním roce jsme ji otevřeli v několika návštěvních dnech, abychom otestovali, zda si najde své návštěvníky. A byli jsme překvapení, že během 10 otevíracích dnů v průběhu července, srpna a září nás navštívilo na 650 návštěvníků. To je celkem impozantní číslo, když si uvědomíte, že Čáslav není úplně turistická destinace.

A co tady mohli návštěvníci vidět?

Připravili jsme pro ně výstavu Dějiny Židů v Čáslavi a na Kutnohorsku, která na 11 panelech seznamuje s dějinami Židů v tomto regionu od středověku až po holocaust, připomíná zajímavé osobnosti a v neposlední řadě představuje i jejího architekta a její vlastní osud. V srpnu jsme ji pak doplnili o fotografickou výstavu Kameny času Izraele. Ale hlavně je výstavou sám o sobě vlastní prostor synagogy - je to krásná jednolodní stavba, která skvěle pracuje s členěním prostoru i jednotlivých linií, hraje si s optickým klamem (všimněte si, že zvenku vypadá jako třílodní stavba a uvnitř je to velký, ale jednolodní prostor). Aby se návštěvníci mohli dozvědět co nejvíce, vytvořili a vyškolili jsme tým 6 průvodců, kteří jim ukážou celý prostor, seznámí s tím, co se na panely nevešlo a trpělivě odpovídají na všetečné otázky. Úžasné je, že součástí tohoto týmu jsou například žáci středních škol v regionu, kteří se dlouhodobě zajímají o dějiny.

A co chystáte do budoucna?

Než vám odpovím, tak se ještě trochu vrátím do současnosti. Klíčovou událostí, která souvisí s procesem dokončení rekonstrukce, je založení Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové, který jsme založili společně s jejím synem Martinem Lieblem. Cílemfondu je shromáždit prostředky ve výši cca 10 milionů pro dokončení rekonstrukce a následně provozovat Synagogu v Čáslavi jako multifunkční kulturní centrum pro pořádání koncertů, výstav, přednášek, vzdělávacích akcí. Ale klíčovou roli bude hrát instalace interaktivní expozice o Dějinách Židů v Čáslavi a na Kutnohorsku, která bude umístěna na tzv. ženské galerii v první patře. Takže do konce roku 2022 chceme dokončit rekonstrukci hrubé stavby tak, aby se budova dala pravidelně používat a poskytovala návštěvníkům dostatečný komfort a zázemí. A pak do roku 2025 vytvoříme interaktivní expozici o regionálních dějinách Židů a naplánujeme různé zajímavé akce. Rád bych čtenáře upozornil, že máme facebookové stránky a také instagramový profil.

Rozhovor vedla a fotografie zhotovila Klára Horáčková.

Zdroj: Čáslavské noviny